Koupit?
Záleží na přístupu k celé věci. Pokud máte rádi sny, můžete si z VSR postavit sniperku neboť možností upgrejdu je dost a optika této zbrani velice sluší. Ovšem to si pak připravte tak 8 až 9 tisíc na opravdu důsledný upgrejd (do zbraně, která stojí 5 a čtvrt tisíce…) plus v případě Typu 1 ještě dalších 1500,- za očka na popruh, lištu a přechodku na tlumič a aspoň 2000,- na nějakou optiku. (Pravda, můžete místo těch oček dát kroužky z klíčů…) Fakt, že s optikou se pomalu a těžko míří, příliš na optimismu v tomto směru taky nepřidá. Další varianta je nechat pušku jak je, a mít prostě opakovačku. Střílíte rychleji a přecijen, má to styl. Vyberte si…

Nabíjení
Do standatního plastového zásobníku nacpete 30 kulí, což je standart, ale přecijen točák by byl lepší. (Klidně by ze zbraně moh´ dole trošku trčet, aspoň by to bylo zajímavější…) Maximum je 55-ti raná varianta asi za 5 stovek, což by se hodilo… Na delší přestřelky určitě. Zásobníky dobře podávají jakékoliv mastnější kule (Guarder, Marui, Maruzen, Štajgr…) a po vystřelení posledního náboje zahrají oslavnou melodii z vestavěného reproduktoru.

Zpracování
Opět se samovolně povolují některé šrouby. Nicméně nedoporučuji lepit, VSR vyžaduje sem tam pročistit a není radno používat páčidlo. Dále, což bude spoustu čtenářů jistě zajímat : Všechno kromě pažby, zásobníku a popruhu je kovové, navíc ten popruh vám k tomu ani nedají. Kovové i plastové části jsou udělané výborně, tělo je solidní a pevné. Příjemná váha zhruba okolo dvou kilogramů je tak akorát a bez problému lze střílet i jednou rukou. Trošku iritující je muška, u které už výrobce automaticky počítá s tím, že zákazník je slepý a potřebuje optiku se 4 násobným zvětšením aby na těch 50 metrů viděl. Proto je pouze nalepená, a to ještě nepříliš důvěryhodně vypadající lepící páskou. Proti této japonské pitomosti bojují češi úspěšně chemoprénem.

Rozborka
Bez šroubováku se dovnitř nedostanete. Nicméně doporučuji si nějáký dřív nebo později sehnat. VSR je zbraň, narozdíl od jiných manuálů, vcelku náročná na údržbu, jinak jdou výkony dolů úměrně tomu jak špína na hopu přibývá. Co kde oddělat zde rozebírat nebudu, na to je ke zbrani dodávaný návod (v podivném jazyce a s obrázky).

Akumulátor
Vkládá se do pažby. Je jednočlánkový s kovovým vnějším obalem a utěsněným šroubovacím uzávěrem. Obsahuje nejčastěji medovinu, slivovici nebo whisky. Paradoxně nejvíce se vybíjí pokud se zbraní nestřílíte, proto doporučuji mít nabíječku (Dělá se kapacita 0,5 a 1 litr).

Střelba
Natahování je naprosto hladké, čisté a snadné. Bez problémů VSR natáhnete i tím nejslabším článkem každého údu. Páku je potřeba doklapnout, čímž se odblokuje spoušt a můžete střílet. Zvuk při výstřelu je poměrně hlasitý, a jelikož vychází víceméně jen přímo z mechanismu, žádný tlumič vám nepomůže. V okamžiku výstřelu rovněž dojde k lehkému cuknutí, což firma Marui označuje jako „Real shock“, neboli imitaci zpětného rázu. Prakticky neregistrovatelné. K dostřelu a razanci asi tolik. Pro základ jsou ideální kule 0,25, se kterou má VSR dostřel prakticky shodný s AEG, stejně tak úsťovku. (45 metrů / 90 mps) Ovšem je už v základu ohromně přesná. Použít jdou i u základu kule 0,28, se kterými se přesnost ještě zvedne. Několik headshotů by vám mohlo povídat. Hop se dá velice přesně naštelovat, podobným systémem jako u AK nebo UZI, takže neprovádíte ty podivné čachry jako např. u APSka. Samotný efekt ale mohl být silnější.

Příslušenství a upgrejd
Jak již jsem psal, možnosti jsou bohaté. Zakoupit lze víceméně každý vnitřní díl v zesílené, protitlaké nebo heavymetalové úpravě, pružiny v rozmezí 100 až 170, přesnou hlaveň a podobné kraviny. Na přechodku pasuje jakýkoliv tlumič 14-.
Zde vás (ač nerad) už odkážu na anareus, kde jde sehnat komponentů na VSR nejvíc. Ceny jsou tradičně přemrštěné, takže s nákupem radím počkat až po zavíračce.

Takže si to přebereme :

+Zpracování a kvalita
+ Výkony
+ Styl
+ Možnosti upgrade

– Nutná údržba
– Nutnost dokoupení lišty/přechodky/oček…
– Muška

Adam