Akce

Kam se chystáme

–

Hodnocení Akcí

Zimní válka 2015
7.2. Proběhl už několikatý ročník zimní války. Inu zima tam byla, válka méně. Po zaplacení 250 Kč se úvodní briefing zdržel téměř o půl hodiny. Poté jsme šli asi kilometr a půl a tam čekali dalších 30-40 minut.  V minusových teplotách opravdu nic příjemného. Deset minut potom nás zastřelili vlastní, hodina refresh, chaotický útok, hodina refresh. Pak se více méně rozpadlo velení a konečně to začalo připomínat průměrnou akci, ale to už byl stejně nejvyšší čas odjet a už se nikdy nevrátit.

Urban Warfare 3
Možnost zastřílet si v zástavbě, hurá! Musíme tam jet vlakem ve tři čtvrtě na šest. Ehm. Ale jo, kupodivu jak nejedete s ČD tak ten Olomóc není ani tak daleko, za dvě hodiny jste tam a celkem vlak aspoň nějaká úroveň, ne ten koženkovej skanzen.
K Olomouci musím říct, pivo dobrý, ale už sem dlouho neviděl takovejch degenerátů. Akce byla jinak intenzivní masakr, ačkoliv hlavně v druhý půli se dost barvilo. A když se náhodou přiznalo, tak se ani nedošlo na mrtvoliště (žejo, pakuláři..). Tak či onak jsem se celej den skvěle bavil. Jo mimochodem když někdo vykopne dveře do malý místnustky a je mu jedno, že můžou slítnout někomu na hlavu, zaslouží si všechnu bolest která ho potká.

Berget 12
Každoroční akce pořádaný ve Švédských lesích sem se tenhle rok účastnil po dlouhym zvažování. Předchozí desítka sice byla dobrá, ale na akci takovýho rozsahu prostě musí bejt štěstí, aby ste si ji užili. Musíte bejt ve správnej čas na správnym místě, aby ste byli u tý nejlepší přestřelky nebo nejvypjatější situace. Nebo musíte bejt hodně aktivní kolem velitelskýho stanu, aby vám padla dobrá mise. Tenhle ročník Jerry podstoupil tu oběť, že se přihlásil jako velitel čety a oholil si hlavu. Takže když se přidělovaly mise, jeho lesklá pleška byla první na ráně a padaly na ní úkoly většinou perspektivní. Zejména utajená mise za účelem získání nějakýho přísně tajnýho materiálu byla výživná, i když v momentě kdy sme se v oblaku komárů ochomejtali sotva 200 metrů od hlavní neprátelský základny byla morálka u některejch už hodně nízko. Útoky přes hraniční přechody byly taky poměrně drsný.
No pak tam bylo samozřejmě pár organizačních nedostatků a ten zkurvenej podraz na konci, ale celkově dobrý. Pár rychlejch postřehů – Spolubojovníci byli super, počasí docela vyšlo, cesta přes Polsko byla kurva děsivá, (zcela vážně, ta země existuje jen proto aby se češi nedostali do Švédska..) before a after chlastačka byla taky fajn, 9/10 holek na akci byly zatracený zrůdy, naše bitevní zástava je sakra hustá, ožíračka na trajektu byla taky zajímavá, rusáci jsou nepřiznávající svině jako vždycky byli a budou. Takže možná zase za dva roky.
Mimochodem, když po švédsku zevluje takový množství kozomrdů (pardon arabů) a u rozkopaný dálnice řídí náklaďák s asfaltem bloncka 90-60-90 v sexy oranžový helmě, říkáte si kde je chyba.

Točná 2014
No, tak volná sobota co s ní. Tak tyvole jako že pojedem na Točnou. Sem jako ráno vstal ne vole a sebral svýho vytuněnýho kalacha v základu. A že jako retro psal Jerry tak ho hážu do pouzdra na tenisovou raketu páč to bylo za starejch časů kurva piča když sme byli mladý a blbý. V tramvaji sem narazil na Smraďocha s Právníkem tak se dáme do řeči a kličkujem mezi těma píčama revizorama. No jako napínavý. Sednem na vidlobus jedem na točnou, v autobuse vokukujem nějakou zrzku a řikáme jak by sme ji napustili dutiny, jako vzali si ji s olihní to trojky. No a taky celou cestu pičujem jak by bylo lepší jít na pivo a tak. Páč točná je prostě na hovno. No ale sme tam, tak jen koukáme jak tam židi vybíraj od každýho kilo. Si tak řikáme co dostane takovej sofťák za svý peníze, oproti časům kdy to tam bylo zadara. Jako fakt hovno, kus pásky na jednu ruku a čau. A ještě všude zasranej bordel. Serem na to, sedneme na bunkr a zevlujem, a celkem nuda. Naštěstí sem měl sebou prak tak sme po sobě mohli střílet rohlíky. Pak sme ještě zkusili postavit pakleolitickej vrhač voštěpů pičo ale to moc dobře nedopadlo. A ve dvanáct někdo řek, hej, čas na voběd. Tak sme kurva vzali kramle. Jako už never kundapárek.

Stalingrad 2014
Tak jsme si jednou při popíjení piva Ježek vzpomněli, že první sobotu v lednu bývá Stalingrad a rozhodli se, že vyrazíme. Ale jak bývá Stalingrad většinou odpočinková střílečka, tenhle ročník byl, mírně řečeno, zklamání. Nejspíše proto, že časy Milovic jako airsoftového bojiště už definitivně končí. Jinak si neumím vysvětlit proč se herní prostor tentokrát rozléhal z části v řídkém lese a v části na poli, plus mínus 300×300 metrů. Teprve závěr akce se odehrál v členitějším terénu, ale to už vím jen z fotek na netu, protože tou dobou už jsem se nenacházel v Milovicích, ale na Jižní spojce. Příští rok bude doufám dopředu známá lokace a budeme si třeba i moct odpustit promrhanou hodinu a půl mezi koncem registrace a začátkem akce. (Adam)

Nigerie War Adamov 2013
Na akci jsme dorazili v sobotu nějakou půlhodinku před psaným začátkem. Přesto, že akce měla podle scénáře běžet už od pátku, při průjezdu vsí a kolem pravděpodobného místa srazu jsme nenarazili na žádné zaparkované auto ani žádnou známku života. Samozřejmě kromě rudě zářících očí starousedlíků, pozorujících nás ze spár mezi okenicemi, ale to k airsoftu tak nějak patří. Teprve na lesní cestě, podle mapy hluboko v herním poli jsme narazili na tři hráče. TO nás mělo varovat, mělli jsme otočit auto a zmizet, ale my to k naší smůle zariskovali. A celkem nás na naší straně bylo jedenáct. Ve scénáři byl limit počtu účastníků určen na několik set, ale asi je moje chyba že sem se při registraci nezeptal kolik že lidí vlatně přijede. Registrace samotná bylo strašnější divadlo než obvykle, o nesmyslech v rozdaných pravidlech by se dalo mluvit dlouho. To, že když si Krysa vyžádal číslo na organizátora a ten mu nadiktoval číslo na svoji matku, byla třesnička na dortu. V průběhu dne jsme se zůčastili jednoho střetu (míra nepřiznávání u nepřátel je, aspon v mém skóre, pěkných 50%) chcípli, a z naprosté flustrace se dali do opékání buřtů. Bylo teplo, takže jen tak v beze zbraní, výstroje, a nahoře bez – a parta nepřátel jdoucí kolem na nás i přesto spustila palbu. Zatřást těm lidem hlavou, slyšíte zvonit zvonečky… To bylo na nás tak nějak moc, takže jsme dojedli a zmizeli. Totální ztráta času…
(Adam)

Lizzard 2013
Prostě Lizzard. Velká akce, u které se ale může snadno stát, že obětujete svoji osobní zábavu a dobře strávenou sobotu pro „větší dobro“ a prospěch vaší strany. Ono totiž někdo vždycky musí hlídat zázemí a i když vyrazíte na ofenzivní operaci, najednou můžete zjistit, že sedíte už tři hodiny někde ve škarpě, hlídáte bod na který z důvodu už jen vzdálenosti nikdy nikdo nezaútočí a půlka soboty je nanávratně v píči. Změna organizačního týmu aspoň zamezila totálnímu chaosu, kterým se vyznačovaly předchozí ročníky (co si budem povídat, to nebyl ani chaos, i pochody za legalizaci marihuany měly lepší úroveň organizace…). Ne všechno ale bylo ideální, uvedu například tříhodinový refresh.
Každopádně věřím že spousta lidí si akci, užila, ale konkrétně pro nás to 90% času byla kurevská nuda.
(Adam)

Vylodění v Itálii
Vždycky sem tvrdil, že pauza v probíhající akci hru totálně zabije. Z nějakýho důvodu tuhle akci půlhodinová pauza pěkně restartovala. Částečně to bylo asi přesunem do druhé části prostoru, která je o něco členitější a více uzavřená. Částeně tím, že první polovina byla rychlá jak Montezumova pomsta a navíc my červení jsme se zrovna nezapotili. Většinu dopoledne jsme strávili posedáváním na mrtvolišti, a teprve v posledních pěti minutách se nám podařilo obsadit okolí jednoho z praporků.
Ne že by to vadilo „sniperovi“, který se přiřítil, vesele ignoroval palbu z několika kvérů (já v něm nechal půl zásobníku..) a v poslední minutě praporek otočil. (jen bych zmínil že to je zasranej nepřiznávající zkundyksicht, zažloutlej výstřik bruntálskýho chcankosrka a píča vymrdaná)
Druhá polovina byla mnohem vyváženejší a nabídla pohodovou hru a napínavej závěr. Celkově hodnotím akci jako o fous lepší než předchozí v milovické Area52. Do třetice to bude snad jen lepší.
(Adam)

Zimní Válka
Tak od téhle akce sem nečekal nic, ale bylo to ještě mnohem horší. Celý den jsem se totiž nemohl zbavit dojmu, že obránců, neboli červených, hraje maximálně 15. Opravdu nevím kde bylo schovaných těch dalších cca 60, asi všude jen ne tam, kde by byli zapotřebí. Zdá se že technika koordinace hráčů přes tablety potřebuje ještě dost vychytat. Mimochodem – zasaženi tři protivníci. Přiznal jeden. Po druhé dávce… (Adam)

Stalingrad 2013
Tak, tenhle rok to byl vlastně ten samej Stalingrad jako rok nebo dva před tím. Teda přesila komančů, střídavě útok a obrana jednotlivejch bodů, spousta chcankosrků s přetuněnějma kvérama a lehký zmatky ve velení. Zejména v německym, který se totálně rozesralo. Ale nakonec nevadí, stačilo jít po sluchu a člověk si zastřílel.
Co byl problém (opět) bylo nepřiznávání u rusů. Jako ten maník co nakoupí hejno pětadvác do celty, slyšet je na 45 metrů jak to pleská, a on nic, jede dál. Případně borec, takovej ten typ kterýho je snažší přeskočit než oběhnout, schovávající se za holou 15centimetrovou borovičkou a jaksi to ne a ne dostat. Co s akcí udělá pár takovejhle zmrdů je celkem jasný, a fakt se divim, že jsme na akci vydrželi do konce. (Ačkoliv za to sem celkem rád, páč rusákům co tam zbyli sme po zásluze vypráskali kožich..) Zkrátka, jestli bude další ročník, zase rád pojedu, ale asi pro jistotu s něčím co hazí aspoň 200m/s… (Adam)
PS: Kdo si na inkoustovce vytištěnej hákáč přidělá lepící páskou k rukávu? Když už někdo nemá rozum, moh by mít aspoň doma zrcadlo…

Dagestán
Napíšu to rovnou a bez obalu, tohle se mi… hodně líbilo. Akce nabídla výborný terén s členitým lesem, stádem ovcí coby ideálním orientačním bodem a především dvojicí solidních základen. Jen ty trnité křáky bych bez milosti vypálil. Potěšil transport na korbě auta a překvapila poměrně fungující komunikace s velením přes vysílačku. Ale především – mělo to grády, většinu času se dělo něco, co stálo za to, úkoly byly poměrně pestré a jako celek to byla výborná zábava. Drobné nedostatky pouze občanský chaos a střelba do vlastních jednotek a poněkud nejasné oblečení některých účastníků, u nichž se dalo více méně jen odhadnout, ke které frakci vlastně náleží. Ale i tak – jedna z nejlepších akcí tohoto roku. (Hanz)

Manuál 2012
Dosti podařená oddechovka. Na akci sice nedorazilo tolik lidí, kolik pořadatelé předpokládali či v kolik naivně doufali, nicméně vzhledem k velikosti (tedy spíše malosti) nebyl celkově nižší počet účastníků nijak na škodu. Herní systém byl sice naprosto zbytečný a nemůžu se ubránit dotazu, o kolik z těch klíčových bodů se skutečně hrálo, ale na druhou stranu jsem si zastřílel víc než dobře a na rozdíl od svých týmových kolegů se nesetkal s žádným případem nepřiznávání. Celkově z mé strany spokojenost, pokažená snad je naprosto nevhodnými, ne vlastně úplně debilními mapami, při jejichž použití se i oněch pár set herních metrů stávalo smrtící pastí, proti které byla expedice Terra Nova nenáročnou procházkou v zimní krajině. (Hanz)

Carentan
Tak historicky první „Druhoválečná akce“ na které jsem byl v teplotách nad bodem mrazu. Proč je druhoválečná v uvozovkách? Inu protože do časů druhé světové by zapadlo tak 1% účastníků. A říkám si tedy proč nepřijít radši s námětem, který neklade nároky na vzhled hráčů. Carentan namísto bratrstva neomrožených připomínal sci-fi verzi seriálu Haló, haló. Herně to jinak byla klasika, zprvu dostávali útočníci nařezáno a to hlavně kolem rybníku a jejich prvního spawnu, pak jich spoustu zadalo IDDQD a začali se protloukat skrz linii. Jo, znechutí to. Celkově to ale bylo to lepší než ASportál, takže dávám 6/10. Jó. A ta wannabe-nazi partička ověšená hákovejma křížema, lebkama a runama ss vystříhanejma z lepící pásky – co dodat než tohle…(Adam)

ASPortál 2012
Tak a máme za sebou kolikátej.. 4tej ročník ASportálový akce? Už se nepamatuju jak to vypadalo minulej rok, ale letos mám dojmy dost smíšený. Sice sem si pěkně zakropil, ale to bylo hlavně dílem náhody, protože každej koordinovanej postup vzal za svý po první dávce. Přišlo mi, že červených hrálo půl dne tak 15 a zbytek si na offzóně zřizoval tukový vrstvy na zimu. Krom toho vznikal pěknej bordel s bílejma, který si libovolně chodili kolem hranic herního prostoru, tudíž najednou se jich na náhodnym místě vynořilo třeba dvacet. Vykládejte mi něco o smyslu „polovojenský“ strany na akci podobnýho rozsahu. Mnohem smysluplnější by bylo postavit akci na dvou bojujících stranách, vždycky se totiž vyskytne někdo, kdo má mít kompletní uniformu a vezme si k vršku džíny. Apoň se mi podařilo sejmout Jacoba, což sem měl v plánu od doby co sem někdy před rokem byl naposledy na točný. To že byl se mnou, mno to je detail. Akci hodnotím 5/10, příště vypusťte třetí stranu a bude to mnohem lepší. (Adam)

Operace Flashpoint 2012
Po návratu ze švédského Bergetu jsem si myslel, že tento rok už se na airsoft do ciziny nepodívám. Co čert nechtěl, v sobotu 8. ráno jsem se ocitl na moravě. Po zamaskování pražských SPZtek a rychlém procvičení místního nářečí (bo co cype pičo) jsme se odebrali na briefing. Zde jsme byli skupinově zpraveni o situaci mužíkem, pod jehož váhou i bytelný OT-64 unaveně sténal a nakláněl se ke straně jako potápějící se bruntálský bahenní prám. Pak přišel útok červených a od té doby to byl vesměs jen ústup. Pravda opepřený hromadami mrtvých, ale jak to tak na podobných akcích bývá, barvilo se poměrně hodně a né zrovna nenápadně. (Za tamtu dávku do zátylku se neomlouvám, byl jsem flustrován a zasloužil sis to ty anonymní zmrde). Když jsme kolem čtvrté vypadli, hra už pomalu uvadala, ale což – zastříleli jsme si vcelku dobře, rekvizity a zázemí super, svoz mrtvol ve V3Skách a SKOTech fungoval skvěle a vstupné bylo věru východoevropské. Jo a poměrně libový kozy na tom mrtvolišti u modrých. Palec nahoru. (Adam, hodnotím 7/10)

Falklandy 3
Stejně jako v minulých letech kvalitní kropenice, od velmi svižného startu až po celkem uřvaný konec. Redkouti tento rok, jak uvádí ve vyhodnocení organizátor, argentinské útočníky převálcovali. Já bych k tomu z pozice argentinského útočníka dodal, že to bylo za cenu obrovských ztrát, občasného ale i tak amatérsky nápadného nepřiznávání a jedné menší organizační chybce. Totiž „červené“ mrtvoly se jaksi zapomínaly uklízet na mrtvoliště a jen těch pár minut počkaly cca 100 metrů od bitevní linie. Ta navíc měla plus mínus stometrovou šíři, na které se nedalo zrovna taktizovat a není proto divu, že žlutí byli pod neustálým tlakem a z větší části za hraniční páskou. Akce nebyla špatná, naopak, byl to rozhodně nadprůměr. Na hromadě hnoje byla sranda, masové náběhy červených byly přes mířidla výborný zážitek. Krom toho v celkových počtech na každých 5 zabitých připadal jen jeden terminátor, čili udržet kladné skóre nebyl problém. Celkově jsem rád, že jsem se účastnil a rád vyrazím i na čtyřku. (Adam)

Operation Lizzard III
Oproti minulému ročníku došlo k jedné silně pozitivní změně, a sice jasnému označení mrtvoliště. Vše ostatní pak připomínalo tragikomickou frašku. Část slíbených ID karet byla pořadateli zapomenuta u tepla rodinného krbu a jejich natištění na místě probíhalo tempem opilého hlemýždě. O přiděleném veliteli se nebudu rozepisovat, omezím se na prohlášení, že jím vedená patrola kolem rybníka mi z hlavy nezmizí až do prvních projevů stařecké demence. Poněkud matoucí byla i funkce několika stran, bojujících podle údajů ve scénáři na jedné straně barikády (ISAF, ANA, PMC). Bohužel nám nepřálo ani počasí, které civilistům neumožnilo vybudovat vesnici v takovém stylu, jako loni. Když si to shrnu, při pohledu zpět se při vzpomínce na tuto akci usmívám. Během ní mi ale do smích zrovna nebylo. (Hanz)

Čečna – Groznyj 2012
Akce se oproti minulému ročníku přenesla z tankodromu na Boží dar a hned pěkně časně, po pouhém hodinovém zdržení, dostalo naše družstvo za úkol bránit nemocnici, tvořenou čtveřicí staveb, které by za budovu neoznačil ani zkušený archeolog. Proč se vybraly zrovna tyhle ex-domy, když bylo pronajaté celé město, mi dodnes zůstalo záhadou. Stejně jako proč na nás velení zapomnělo. Nebo jak vzniklo tolik problémů s rozeznáním, kdo patří ke které frakci. Či jak hra dospěla k tomu, že o nás údajné záchranné komando ani nevědělo a málem nás vzalo šturmem. A v těchto proč a jak by se bohužel dalo pokračovat ještě dlouho – stačí si vzpomenout na náklaďák, který s námi udělal remake scény s letadlem z filmu Divoké husy. Nebýt odpoledního útoku na pozice povstalců (zase naše čtyři domky), jednalo by se o velmi, velmi solidní… fiasko. Oproti loňsku o tři třídy horší, ovšem…, za rok jedu zase. (Hanz)

Beacon – 1. mise
Akce plná zážitků. Nejvíce mi v mysli ulpěla cesta do Ralska a následně cesta zpět do Prahy. Mezitím jsme strávili celkem zhruba 6 hodin čekáním na obrané pozici, ke které jako na potvoru nezabloudil jediný nepřítel, pouze občas nějaký ten spoluhráč. Inu stane se. Mimochodem, rád bych vyřídil českým airsofťákům : Přestaňte tolik žrát! (Adam)

Snowking Manual Madness
Počet lidí na této akci silně zaostal za představami a zbožným přáním organizátorů. Zda za to mohlo psí počasí nebo malá atraktivita akcí čistě pro manuální zbraně je vcelku vedlejší, nicméně slabá účast měla jeden kladný efekt. A sice snížení startovného na nulu, neb hlavní pořadatel si byl zjevně vědom, že jakékoliv urgování o peníze by vedlo k jeho svržení z bunkru. Proti sobě tedy nastoupily frakce o neuvěřitelném počtu pěti, resp. šesti lidí, které se namísto sběru ve hře bodovaných předmětů ( = kamenů) věnovaly pouze eliminaci všeho nepřátelského v dostřelu. Nutno dodat, že naše strana, tvořená hráči zocelenými v nesčetných manuálních bojích, držela iniciativu a měla po celou dobu jasně navrch. V rámci možností se jednalo o příjemné zpestření soboty a nutno dodat, že v daných podmínkách akce vlastně ani lepší být nemohla, takže z mé strany plná spokojenost. (Hanz)

Stalingrad 2012
První akce nového roku v tradičím provedení ač na netradičním prostoru. Area 51 je v zimě poměrně pohodové bojiště, i když atmosféry zasněženého města při letošním počasí boužel nedosáhlo. Samotná akce probíhala hladce, až na škobrtnutí při přesunu k letištní věži, o kterém celkem netuším jak vůbec vzniklo. Závěr ve městě byl už boužel poznamenán deštěm a hodně lidí se v té chvíli vypařilo. Hodnocení akce je tak kladné, boužel velice záporné je nyní hodnocení účastníků. Provolávat při útoku slávu Ádovi bylo na německé straně krapet za hranicí. Okej, na stránky si napíšem že nesouhlasíme s nějakou támhle ideologií a bude to v pohodě? Nemyslím. Na ruské straně se boužel náš tým setkal s naprosto famózní úrovní nepřiznávání. Opravdu, někteří „sověti“ (nebudu jmenovat…) barvili tak, že dozvědět se to v kooh-i-nooru, přestanou vyrábět pastelky. Dokonale se ukázalo jak několik lidí (a že během i po akci padaly mnohem horší výrazy) bez smyslu pro fair-play dokáže pokazit jinak fajn akci. (Adam)

Bosna
Z výletu na akci Bosna mám pocity rozporuplné. Herní pole tvořil poměrně zajímavý terén, kterého ovšem nebylo moc využito. Účast zhruba 50ti lidí slibovala spíše menší akci bez zbytečných konfliktů ale – opak byl pravdou. U strany „zelených“ jsem se několikrát stal svědkem nepřiznávání a celkově dost nesportovního chování, které mi prostě posralo den. Tomu, že si mě v československé uniformě byl kdosi schopen splést s izraelcem, už jsem se mohl jen zasmát. (Adam)

Boj o Plzeň 2011
Tradiční akce na netradičním místě. Přesun z tankodromu na Area 52 sebou přinesl dvě velké změny. Za prvé snížení vstupného, za druhé omezení techniky. Kdo se tedy těšil na útok tanků a bojových vozidel pěchoty, musel nutně splakat nad výdělkem a náplastí mu tak mohl být pouze pytel na odpadky, který byl součástí vstupného. Akce samotná byla koncipována jako klasické postupné dobývání jednotlivých obranných pozic, přičemž boj závěrečný, situovaný na někdejší francouzskou základnu z Indočíny, neměly chybu – ve výsledku šlo o jedno z nejlepších „Last man standing,“ jakého jsem se kdy účastnil. Ve výsledku docela povedená akce, která ovšem měla do atmosféry loňského Boje o Plzeň tak daleko, jako ruská armáda k plošnému zavedení Abakanu… (Hanz)

Raspberry
Jak to tak bývá, i my, kluci z Prahy, jsme byli nedostatkem událostí v okolí města donuceni k účasti na akci kdesi u polských hranic. Z Prahy jsme vyrazili v pátek brzy odpoledne, jakmile jsme se dobře vyspali, a na místo konání dorazili v sobotu přesně na čas. Jakmile akce začala, museli jsme uznat, že na airsoftu se má člověk především bavit. Náběh první útočné skupiny přes otevřené pole do tmavého lesa plného podrostu a nepřátel byl opravdu spíše komedií než válečným dramatem. Naštěstí v dalších hodinách se akce projevila dobrou organizací a nabídla kvalitní hru, částečně díky tomu, že až do odpoledne naše strana protivníky naprosto válcovala. Těsně před poslední bitvou jsme sice museli zmizet, ale doufám, že na příští plynule nevážeme. (Adam)

Battlefield 2
Jak již se stává tradicí, čím dříve je ohlášena registrace na akci, tím později akce začne, a jiné to nebylo ani tentokrát. Když mi v 5 :30 ráno zazvonil budík, vůbec se mi nechtělo vykopat se z postele, ale naštěstí jsem to udělal. Pořádatelé se pokusili díky rozdělení strany MEC na přibližně 8 jednotek vybavených vysílačkou koordinovat s pomocí mapy průběh akce, což se dařilo velice dobře, a akce měla spád, a to i díky krátkému respawnu , což určíte podpořilo prakticky 100% účast až do konce akce. Pořadatelsky rozhodně povedená akce, s jednoduchým scénářem a přiměřeným vstupným, doplněná o výborné počasí předčila moje očekávání. (Vinař)

Online III Mexico
Zcela obyčejná a nepříliš scénářově zajímavá akce v Milovicích nám opět ukázala, že i přes podprůměrnou akci si člověk může odvézt pěkný zážitek. Vzhledem k tomu, že polovina výpravy zaspala o téměř hodinu, cestou nám malý chlapeček málem počůral auto, a starý dědeček na kole se pokusil o nás zabít, byla cesta málem zábavnější než akce samotná. Tu jsme z drtivé většiny strávili jako obránci strategicky významné budovy, kde jsme odrazili několik útoků nepřítele, který kupodivu nepostrádal invenční taktické myšlení a během bojů o tuto budovu byl důstojným a čestným protivníkem. Druhá fáze spočívala v protiútoku na dobře opevněné a dobře bránitelné opevnění nepřítele, kde se náš promyšlený útok ze tří stran obratem změnil v bodákovou zteč, když nám zcela nečekaně přišly posily, které samy o sobě početně převyšovaly obránce téměř čtyřnásobně. Suma sumárum šlo o průměrné Milovice, vyšperkované dobrým taktickým výkonem našeho týmu, který se nadto opět sešel v kompletním počtu, s férovým protivníkem (nevšiml jsem si snad žádného případu nepřiznávání, což je na Milovice docela úspěch) a v některým případech naprosto otřesnými spolubojovníky, kteří brání budovu tak, že v chodbě sedí na zemi čelem k sobě a povídají si, nebo se ve svých sotva patnácti letech chovají tak, že jen slušné vychování nám brání v tom nahradit jim tu část rodičovské výchovy, která se jim nedostala. (Jerry)

Favela 2011
Stalo se to co se muselo stát a někdo udělal akci inspirovanou znamenitým filmem Tropa de Elite, za vstupné 20Kč a v naprosté díře. Jediný důvod, proč jsem vyjel a raději se nevěnoval doma samohaně, je má obliba CQB. Je smutné že v dost možná největší prdeli v které jsem kdy byl, leží pěkná rodinka baráků, pro airsoft jako dělaných – v dnešní době věc celkem vzácná. Akce sama o sobě neměla s brazilským prostředím nepřekvapivě nic společného, hrálo se jednoduše na rozlišováky. Z pozitiv bych zmínil krásný, rozlehlý prostor a relativně normální lidi. Nikdo z toho nedělal veleakci, prostě kropička s podpůrným scénářem a pár úkoly. Na druhou stranu nemůžu hodnotit akci jako celek ale jen události od 10:00 do 12:30. Došlo totiž k nehodě hráče. Pád z druhého patra skrz výtahovou šachtu mu spolehlivě přerušil akci a vzhledem k otevřené zlomenině i případnou kariéru hráče na klavír. Při představě vysvětlovat policii, co tady děláme vzala většina účastníků, včetně mě roha, a na místě tak zbyl pouze pořadatelský tým. Nicméně pokud se v prostoru budou v budoucnu konat další akce rád pojedu znovu. (Ratte)

ASportál 2011
Při čtení scénáře na tuto akci jsem si musel dávat dlouhé přestávky, neboť názvy stran (Brbové a spol..) ve mě vyvolávaly pocit, že nejedu na AS akci pro dospělé, nýbrž na soustředění troglodytů. Situaci zachraňovalo to, že scénář byl relativně kvalitní a co nejvíce blbuvzdorný. Na akci se to projevilo, díky 20minutovým refreshům byla velmi dynamická, a člověk měl jistotu, že si do pěti minut po opuštění offzóny zastřílí. Zárověň ovšem vznikaly značné zmatky kvůli rozdělění stran. Tolik případů palby do vlastních snad na žádné akci napamatuji. Nezdálo se mi, že by akce měla „military“ ambice, a použítí pásek by jí tedy snad neuškodilo. Celkově hodnotím akci jako povedenou, příštího ročníku se rád zúčastním. (Adam)

Bosna
Navzdory mému poměrně vysokému očekávání vcelku průměrná akce. Na tomto hodnocení se podepsalo několik nezávislých faktorů. Za prvé, počet účastníků nebyl tak vysoký, jak pořadatelé počítaly. Bojeschopnost a efektivita srbské strany tím značně utrpěla, neboť na plnohodnotné plnění některých úkolů zkrátka nebylo dost lidí. Ještě vážnějším případem se však ukázala absence jakékoliv dynamiky. Velkou část akce se pouze sedělo na obranných postech kolem základny, přičemž nepřátelské útoky byly vzácné a do značné míry chaotické. Pochválit musím, tedy minimálně u Srbů, funkční a zodpovědné velení, které bylo například v rámci komunikace na rozhodně nadstandardní úrovni. Potěšilo také zapojení obrněného transportéru a v neposlední řadě startovné, jehož značnou část bylo možné projíst a propít. (Hanz)

Chemická inteligence
Zdařilá akce, na jejímž nadprůměrném hodnocení se velkou měrou podílela výborná práce organizačního týmu. Pořadatelé si rozumě zvolili takový typ a rozsah scénáře, na který jejich síly stačily a bezpečně si pohlídali chod celé akce. Hra byla celkově velmi dynamická, což bylo mimo jiné způsobeno i krátkým refreshem. Ten ale, jak už to v podobných případech bývá, působil místy dvojsečně, když umožňoval plynulý a neustálý přísun posil bojujícím stranám – na pozicích se sice měnili hráči, ale jejich počet zůstával takřka konstantní. Potěšila i výše startovného, které navíc nechalo v hráči dojem, že za své peníze skutečně něco dostal. Snad jediné, co mi na akci vadilo, byli někteří účastníci. Kupodivu se nejednalo o protihráče (během akce jsem se nestkal s byť jen jediným protivníkem, který by mi nepřiznal), ale o některé jedince a skupinky na naší straně (tj. žluté). Ono sledovat kindrsáky v teniskách, co to berou strašně vážně a takticky a následně vedou boj tak, že pálí po nepříteli vzdáleném sto metrů, je sice zpočátku velká zábava, ale po dvou, třech hodinách to solidně leze na nervy. Zvlášť když je vedro… (Hanz)

Indočína – Ďábelská garda
Provařená knížka a provařený prostor v Milovicích. Člověk by čekal, že o akci s poměrně ojedinělou tematikou bude zájem, jenže to neznáte české airsofťáky. Jak to není Irák, nebo aspoň Balkán, tak airsofťák neví co to je a na akci nepřijede. Nevím jaké počty organizátor akce plánoval, ale je jistě, že plán se v tomto směru splnit nepodařilo. Francouzi měli proti Viet Minhu početní převahu přibližně 2:1 a věkovou převahu přibližně 5:1. To se negativně promítlo do průběhu i kvality bojů, kdy Viet Minh nebyl s to dobýt ani předsunuté obrané pozice Francouzů, jejichž obrana spočívala na bedrech našeho družstva. Pokusy nepřítele o útok se většinou omezily na střelbu ze vzdálenosti přesahující osmdesát metrů či o snahu jednotlivců čelně se přiblížit až k obranným pozicím, kde se obvykle setkali s křížovou palbou a útok skončil dřív než začal. Pro neúspěch těchto útočných pokusů změnil Viet Minh taktiku a rozhodl se ztéci naše pozice šturmem, což vzhledem k početním stavům nemohlo skončit jinak než masakrem útočníků. V reakci na tento poslední neúspěch nás frustrovaný nepřítel obvinil z nepřiznávání a nadále rezignoval na útočné snahy. Celkovým dojmem z akce je tedy zklamání. Jeho první příčinou byla příliš malá účast, druhou pak totální neschopnost protivníka, a s tím i schopnost efektivně ohrozit obránce. Avizovat každý pokus o útok desetiminutovou salvou verbálních invektiv není zrovna chytrá taktika. (Jerry)

Válka gangů V
Již tradiční akce Válka Gangů v Ralsku doznala oproti minulým ročníkům několika změn. Mezi nejmarkantnější patřilo navýšení vstupného na 150 korun, což se později ukázalo být cenou téměř židovskou, neřku-li zlodějskou. Organizátoři poměrně chytře využili některé kusy opevnění či stavby z minulých let, stejně tak se odhodlali ke vpravdě radikálnímu kroku, když místo barevných pásek vsadili na rozdělení na základě uniforem. Tento tah se jim vyplatil, velká většina účastníků, s vyjímkou několika blbečků se podle tohoto zařídila. Zcela nepochopitelné pro mě bylo zařazení „kontraktorů“, kteří jednak zcela nezapadali do scénáře a svojí výstrojí vnášeli do rozdělení stran a průběhu akce zbytečný zmatek. Jediným viditelných výsledkem zvýšeného vstupného byla přítomnost tří džípů, které se na jednu stranu staly často využívaným scénářovým prvkem (ochrana konvoje, odvoz zajatců ve vozidle), na stranu druhou sloužily jako piedestal pro předvádění se jejich majitelů a v boji samotném byly, snad s jednou vyjímkou, spíše překážkou vlastním postupujícím bojovníkům, než čímkoliv jiným. Shrnuto a podtrženo, byla akce, stejně jako její předchozí díly běžnou kropičkou, doplněnou o nečekaně velké množství kulis a rekvizit. (Jerry)

Afganistán 2011
Po nedlouhém váhání jsem se rozhodl zúčastnit se akce jako fotograf, namísto abych se tahal se zbraní a hrál si na armádu. S odstupem několika dní musím konstatovat, že jsem udělal dobře. Zkrátka po těch X akcích z prostředí Afgánistánu a jiných stánů, je už opravdu zábavnější boje jen sledovat v neprůstřelce s nápisem PRESS a foťákem, než se jich účastnit. Ne, že by to jistému mysliteli zabránilo napálit mě dávkou do hlavy, ono na dvacet metrů je zrcadlovka od útočné pušky k nerozeznání – ale na druhou stranu mohu zmínit špekmíka, kterému po dvouminutovém hulákání rozkazů vypadl ze zbraně zásobník – to je pohled který za tu dávku stál… Když k tomu připočtu RedBull zdarma, jízdu na korbě BVP, dobré pivo na offzóně a jisté další pikantnosti, nezbývá mi než říct, že sem si víkend pohodově užil.. (Adam)

Operace Lizard II
Oproti minulému ročníku jsme se rozhodli jet za ISAF, podle poučky „radši buzerovat než být buzerován“. Role vesničanů na ročníku 2010 nás totiž mírně řečeno zklamala, hlavně proto, že desítkám „vápenkářů“ v řadách armádních složek šlo v první řadě o kropení, a bylo jedno, jestli máte zbraň či ne. Tento rok to podle očekávání bylo naprosto totéž, ale osobně jsem si díky změně stran akci užil více. Stačilo hrát podle pravidel akce a pravidel normální slušnosti, a vesničané vás nemuseli na potkání podřezávat. Kladně hodnotím rozsáhlý herní prostor, jako hlavní zápor bych vyzdvihl nejasné umístění mrtvoliště, zbytečně dlouhé respawny, a motání se mrtvol mezi živými hráči. Jo a také to, že kdybych si mapu nevytiskl sám, byl bych, oproti slibům orgů, v prdeli. (Adam)

Čečna 2011
V rámci rozsáhlé akce jsem se coby člen čečenského hnutí odporu účastnil dvou misí. První patřila bezesporu k tomu nejlepšímu, co mi za poslední roky airsoft přinesl. Výsadek z náklaďáku, průzkum oblasti okořeněný střety s nepřátelskými hlídkami, nezapomenutelný běh přes vypálené pole a závěrečné akční finále v podobě boje s velkou přesilou. V části druhé zamrzel zmatek při úkolu přepadnout konvoj, ale co mi skutečně zkazilo náladu, bylo chování některých protihráčů. Nešlo jen o obligátní nepřiznávání v míře přesahující standard, ale také o přenesení hry na parkoviště mezi auta a lidi bez brýlí, nebo používání výstroje v rozporu se scénářem. Celkově nadprůměrná, zdařilá akce, jejíž ještě vyšší hodnocení zhatila zvýšená hemživost idiotů na bojišti (Hanz)

Stalingrad 2011
Loňské počasí se záplavou sněhu se letos bohužel nekonalo, čímž malinko utrpěla atmosféra, nicméně i tak hodnotím akci jako velmi vydařenou. Poctivá a nenáročná akce, která si na nic nehrála a v jejímž průběhu jsem si skvěle zastřílel, poklábosil se známými a zažil nejednu veselou a pamětihodnou epizodu. Hra měla, především na prvních třech obranných bodech spád, potěšilo dobře fungující německé velení a vesměs pohodoví spolubojovníci. Bohužel, jak už to u podobných akcí bývá, idioti nezůstali ani tentokrát doma. Pár exotů se ani nenamáhalo obstarat si vhodné oblečení (nic ve zlém, ale jet na Stalingrad v taktické vestě si přímo žádá o ránu pumičkou přes koule), a našlo se několik dost nápadných barvičů, jejichž počet sice nebyl vysoký, ale ono i těch několik situací docela naštvalo. Jubilejní desátý ročník Stalingradu byl celkově tím správným vykročením do nového roku a já pevně doufám, že se příští rok dočkáme dalšího pokračování. (Hanz)

Na Stalingradu je vidět jak se neustálým opakováním dá docílit stále lepších výsledků. Zřejmě si minulý rok spoustu lidí stěžovalo, že byla zima, takže nás letos přivítaly kupy rozbředlého sněhu a teploty kolem pěti nad nulou. Oproti minulému roku hra taky začala celkem včas, a početně slabší strana se postavila do obrany. Výsledkem bylo, že jsem si luxusně zastřílel, zanadával na borce v moderních hadrech, zakroutil hlavou nad esesáky, kteří to evidentně „moc žerou“ a u několika situací se královsky pobavil. Těším se na další ročník, který se doufám povede zorganizovat, i když už zřejmě jinde než na Božím Daru. Jediná věc, kterou bych doporučil je, aby dostali rusové schopné velení a ne člověka s píštalkou, který jen viděl Nepřítele před branami. (Adam)

Bílé Oko
Akce až v dalekém Vrchlabí, jejímž nejsilnějším momentem bylo kafe při odjezdu do Prahy. Když pominu fakt, že akce trvala cca jen hodinu a půl, tak: organizace byla naprosto nezvládnutá, scénář snad ani nemusel být – ale tak už to na takových kropenicích bývá. Horší bylo, že herní pole se lesem nedalo nazvat ani se zamhouřenýma očima. Spíše šlo o neupravenou lesní školku. Možná vhodný terén pro bandu opilých myslivců, ale stěží pro bandu střelbychtivých airsofťáků. Několik nepřiznavačů už jen doplnilo jinak promarněný den… (Adam)

Scénář plný pravopisných chyb (o obsahu taktně pomlčím), úkoly s ním nijak nespojené a dětský věk organizátorů představovaly tři hlavní důvody, proč jsem na akci odjížděl se skepsí a pesimismem. Na místě se moje nulová očekávání splnila naprosto přesně. Herní prostor byl malý, krytů prostý a velká část hráčů připomínala školu pro výcvik dětské milice v nějakém africkém státě. Akce samotná trvala asi dvě hodiny, neobešla se bez barvení a skončila tím, že se protivník zvedl a až na pár výjimek opustil herní pole. Proč tak učinil se ke mně nedoneslo. Následovala už jen jedna přestřelka mezi asi dvacítkou zbývajících účastníků a následný odchod na parkoviště. Jediným vyloženým kladem celé záležitosti se tak pro mě stalo vyzkoušení nové zbraně. Podobné „akce“ se odehrávají skoro každý víkend na Točné a nemusíte kvůli tomu jezdit až do Vrchlabí. (Hanz)

Den v Lógaru
Na poměry a možnosti neslavně slavného bojiště Praha-Točná se jednalo o velice podařenou akci, dost možná vůbec nejlepší kterých jsem se v téhle lokalitě za poslední roky zúčastnil. Afghánská vesnička fungovala velmi dobře a k mému velkému překvapení se, až na výjimky, snažili i příslušníci koaličních sil. Poctivě poslouchali nadávky vesničanů, kupovali od nich všechno možné i nemožné, nechali si krást nášivky či přilby a trpěli déšť šišek z rukou roztrpčených zemědělců, aniž by okamžitě spustili plně automatickou palbu. Jako civilista jsem si akci užil skutečně velmi dobře, snad jen trochu mrzela skutečnost, že nebylo moc příležitostí pašovat drogy a až příliš snadno se dalo vydělat na povolení k držení zbraně. Jinak spousta výborných zážitků (pohřeb syna náčelníka vesnice, domáhání se vstupu na pole v bojové zóně) a hřejivý pocit z dobře prožité soboty. (Hanz)

Taškent II
Věrni instrukcím vyrazili jsme v časných ranních hodinách a následně si v klidu a tichu promrzlé louky užili tradičního čekání na opožděný začátek. Vlastní akce pak byla čistokrevnou kropenicí, kde příběh uvedený ve scénáři nehrál absolutně žádnou roli. Zkrátka jen dvě barevně odlišené frakce, které po sobě od začátku do konce střílejí. Jako taková se akce vcelku povedla, především v první polovině měla dobrý spád, navíc se konala v poměrně zajímavém, členitém, místy docela křovinatém terénu. Samotný průběh byl místy trochu chaotický, díky čemuž se nám, jakožto záložní jednotce, podařilo proniknout pěkně do první linie. Až na jeden silně negativní prvek se jednalo o docela dobře strávenou sobotu a své účasti rozhodně nelituji. Onen jediný nedostatek jsem viděl v enormním výskytu arogantních idiotů, jejichž vystupování celkem jasně vypovídalo o komplexech méněcennosti. Pokud se člověku podařilo tyhle rušivé elementy ignorovat, měl na Taškentu hodně šancí se dobře pobavit. (Hanz)

Na akci jsem vstával v 5 abych na ní byl v 8, ale klidně jsem mohl vstávat v 7 a být na ní v deset. Ušetřil bych si desetikorunový dluh za kafe, prochladlé prsty u nohou a ledový akumulátor vedle šourku. Naštěstí, kolem deváté slunce vylezlo zpoza kopce a den začal nabírat příjemnější barvy. Akce byla pokojně odstartována, a  začal se rozvíjet taktický postup směrem k nepřátelským pozicím. Ten se s prvním výstřelem změnil v oddechovou akční komedii. Herní pole naštěstí nabízelo spoustu možností jak se zabavit, takže se tým v rámci linie oprostil od centrálního velení, a věnoval se volné zábavě, ze které sem si odnesl několik silných zážitků. Například když mě při útoku napálil kdosi čistě do zad, když mi kolega v 95kch hodil granát na hlavu, nebo když parta spolubojovníků v tmavých brýlých a s hubou plnou vostrejch keců zkoumala, jak přebrodit potok, aby jim náhodou nenateklo do bot… (Adam)

Realita
Tým AS Praha si jednou za čas vyrazí na pochodové cvičení. Vždy se tak stane náhodou, bez jakéhokoliv plánu a celá situace obvykle vznikne na nějaké regulérní akci. Nejinak tomu bylo i tentokrát, v divokém terénu nedaleko polských hranic, na místě zvaném příhodně Peklo. Zpočátku taktický postup se změnil v prostou snahu najít alespoň nějakého nepřítele, a následně vše skončilo totálním rozpadem bojové morálky a přesunem zpět k vozu, skrytému kdesi mezi kopci a potoky. V nejlepším samozřejmě zradila technika, neb GPS byla bez baterií a kompas ukazoval pokaždé na jinou stranu, takže došlo na ptaní se na cestu místních usedlíků a zdravý smysl pro orientaci. Ačkoliv jsem si za celou akci vystřelil zhruba pětkrát, z toho čtyřikrát jen tak z nudy do země, hodnotím celý podnik velmi kladně. Procházka dobrá, terén nádherný a koneckonců, kancelářská krysa mého formátu občas trochu pohybu potřebuje. (Hanz)

Náhorní Karabach
Komorní akce podle málo známého konfliktu proběhla v pěkném terénu, kde na nás kromě zbraní nepřátel čekaly dvě nepříjemné přírodní překážky. Za prvé slunce, které za všech okolností svítilo do očí, a za druhé, především u prvních dvou stanovišť PVT prostředků, husté keře ostružin s trny, o nichž se bude většině účastníků ještě nějakou dobu zdát. Vlastní scénář byl napsán velmi racionálně a účinně, a pravidla téměř nepřipouštěla žádné nejednoznačné body. Body plus navíc i za dobrou atmosféru, pohodovou hru a především geniální tah pořadatelů se zamluvením vietnamské restaurace, kdy se jindy nevrlý misantrop Krysa překvapivě projevil jako laskavý, multikulturně založený vychovatel dětí. Z mé strany panuje s akcí celková spokojenost, podpořená navíc skutečností, že náš tým se po vzoru švábů na pivo taky jednou sešel v kompletním počtu. (Hanz)

Bitva o Plzeň 2010
Bitva o Plzeň překonala moje očekávání, a to především z hlediska neskutečné atmosféry, dané účastí těžké techniky, která se aktivně zapojovala do bojů. Pohled na jedoucí tank, nebo hned několik bojových vozidel pěchoty, z nichž každé samozřejmě vezlo nepřátelské družstvo, patří k něčemu, na co se nezapomíná. Za sebe můžu klidně říct, že nelituji ani jediné koruny za startovného, protože tohle za ty peníze skutečně stálo. Zážitky z této akce jsou pro mě natolik unikátní, že naprosto přebíjí fakt, že ve své podstatě se jednalo o typickou průměrnou akci pro větší počet lidí, kde místy vázla organizace a kde bylo občas problém dostat ze dvou zdrojů takové informace (refresh a mrtvoliště si dost lidí vykládalo po svém), které by si přímo neodporovaly. Navzdory těmto nedostatkům však byla Bitva o Plzeň 2010 takovou akcí, na níž se hned tak nezapomíná, obohacenou navíc o pár unikátních situací, jako skupina německy hovořících hráčů, která takticky zaklekla před probíhajícím zajícem, nebo zmatený cizinec, bloudící po bojišti a zjevně patřící do nějaké jednočlenné frakce. Odhaduji, že dotyčný bloudí v okolí Milovic dodnes. (Hanz)

Grenada 1983: Operation Urgent Fury
Akce na téma americké invaze na Grenadu byla sice komorní (umocněno skutečností, že z cílové vlakové stanice zmizely koleje, takže bez auta se stala akce nedostupnou), což se ale projevilo spíše jako pozitivum. Konstelace hráčů byla výborná, sešla se pohodová parta lidí a veškeré dění se odehrávalo v přátelské atmosféře. Scénář byl natolik jednoduchý, že prakticky vylučoval jakékoliv komplikace. Za pravděpodobně jediný vážnější nedostatek bych označil ne úplně domyšlené oživování a navracení se do hry. Především u obránců to bylo prakticky nemožné, za což se jako pořadatel kajícně omlouvám a do příště si kladu za cíl na tomhle problému zapracovat. Boje samotné pak skončily stejně jako ve skutečnosti. Američané podnikly úspěšnou invazi a za cenu relativně nízkých ztrát porazily kubánské vojáky i místní milici a získali kontrolu nad ostrovem. Grenadu mohu s čistým svědomím označit za vydařenou akci. (Hanz)

Operace Bílé zlato
Ležím si tak spokojeně na zemi, v hromadě prachu a něčeho, co připomíná kompost (ještě před chvílí se tam povaloval Ratte), když tu najednou proletí kolem mého obličeje granát, opíše ladný oblouk a dopadne zpátky, odkud přiletěl. Následně vržená dýmovnice dopadá úplně stejně a jediný hrdina, který se pokusil vzít schody útokem, odchází s dávkou v zádech na mrtvoliště. Tak asi ve stručnosti vypadala hlavní náplň akce ve starém kravíně. Nedá se říct, že by to nemělo spád, ovšem po čase se celá obrana drogového bosse stala poněkud stereotypní. Nepřítel za celou dobu nezkusil podniknout žádný vážnější útok a jeho snaha se skládala prakticky jen a pouze z kropení naslepo nad mojí hlavu. Není divu, že nakonec musela armáda uznat, že na milici nemá a vyjednat s námi výhodné podmínky kapitulace. Lehce nadprůměrnou akci však zkazilo několik idio…, tedy vlastně hráčů, kteří si zjevně potřebují nedostatek sexuálních zkušeností kompenzovat zvýšením výkonu své zbraně na úroveň, která dle mého názoru překračuje hranici slušnosti při bojích v budovách. (Hanz)

ASP (a spol.) se opět vydává tam, kam se dosud nikdo nevydal. Klikaté horské cesty nás přivedly do vesnice, jejíž hlavní chloubou se zdála být vyřezávaná socha Krakonoše, a v ní se odehrála vcelku obyčejná kropička ve starém kravíně. Scénář naší  početně slabší straně určil hlídání drogového kápa, a tak jsme obsadili hlavní objekt a jali se ho akčně střežit. Což se nám dařilo, i když hlavní budova několikrát na krátko padla do nepřátelských rukou, po celou dobu akce. Podle některých svědectví se vyskytlo pár případů nepřiznávání, naštěstí bylo vše vyřešeno krátkou promluvou s organizátorem akce. Krom toho by se našlo několik hráčů, kterým by neškodila lekce obecné slušnosti při hře se silně upgrejdovanou zbraní v budově. Ano, bolest ze zásahu do airsoftu patří, ale krvavé fleky přes jednu dvě vrstvy textilu už zavání mikropenisem. Tak či onak, dobře jsem si zastřílel a celkově jsem tedy s akcí spokojen. (Adam)

Slavětín
Zklamání, šeď, marnost. Na konci mé dlouhé cesty na místo akce čekal rozbahněný terén, který jednak svými rozměry neodpovídal počtu hráčů, a především se naprosto nehodil pro hru. Jednalo se o rovinatý les s tenkými stromy, prostý jakýchkoliv spolehlivých krytů, vyjma celkem hezkých kartónových bunkrů. Vlastní boje pak nabídli jeden útok nepřítele, který skončil čtyřicet metrů od mojí pozice, následně dlouhého nic nedělání, neboť nebylo před kým se bránit, jehož konec nastal až nečekaným ohlášením konce akce, neb naší straně se podařilo splnit zadané úkoly a zvítězit dlouho před oficiálním koncem. Slibovaný obrněný transportér se po bojišti také nepohyboval, což dál přispělo k mému silně negativnímu hodnocení. K dovršení všeho mě pak jeden z účastníků označil za Brita, což vedlo k mému takřka smrtelnému nervovému zhroucení. Ne, skutečně nemělo cenu se sem trmácet. (Hanz)

Když si vezmu vzdálenost, a náklady na dopravu + doprovodné výdaje, naprostá ztráta času a peněz. Terén na místě akce byl absolutně plochý a nevhodný, OTčko chvíli postálo a odjelo, a k tomu ještě protivník byl řekněme… kvalitativně někde jinde, jinak si neumím vysvětlit, že strana červených po cca třech hodinách hladce zvítězila ve scénáři. Následné vyhlášení pauzy a restart scénáře mě dokonale připravilo o chuť dál se aktivně zapojovat do dění.  Zatím zklamání roku. (Adam)

Apokalypse 2300
Tedy to byl víkend.. Ono na rubanice gumovými noži se na airsoftu jen tak nenarazí, takže jsem rád za takovouto vyblbovací akci, která do neustálých likvidací teroristů s jejich SCUDy prdne čerstvého ducha. Organizačně nevytýkám nic, jediná výtka směřuje protivníkům, které bylo těžší najít a zombíkům, kteří se mohli když už tak aspoň zaflákat malinovkou. Jo a mimochodem, na tenhle typ boje opravdu není zdravá baseballka oblená půlcenťákovou vrstvou molitanu –  trochu rozumu do toho blbnutí pánové..(Adam)

Libanon
Klasická akce model Točná, čili dvě strany bojující spolu o hlavní bunkr. Na jeho vršku se nacházel prvek, který měl sloužit jako ozvláštnění akce. Jednalo se o arabskou vesničku, plnou pokojných vyznavačů islámu, kteří se o nějakou válku kolem nezajímali a drželi se svých modlitebních koberečků a vodních dýmek. Bohužel, někteří z hráčů obou bojujících frakcí zřejmě nepřečetli pravidla, tudíž vesele stříleli do civilistů při modlitbě a podobně. Jinými slovy se opět ukázalo, že lidská blbost a airsoft kráčejí často ruku v ruce. Jakožto poctivý Arab jsem se zpod kaftanu docela dobře pobavil, nicméně těch pár idiotů dokázalo patřičně naštvat. Pro příště by to možná chtělo lépe vysvětlit, podle jakých pravidel vlastně frakce civilistů funguje a jak se k nim vojáci či radikálové mají chovat. Bezpochyby to ušetří nějakou tu zlou krev. (Hanz)

Viva la Anarchia!
Žabí rezervace se olesnila,  stala se z ní hotová džungle a výhody to mělo značné, třeba že si Krysa umyl nohy v jedné z mnoha louží (zvýšená umrnost pulců očekávána).  Akce byla fajn, v organizaci byla vidět snaha o co nejlepší výsledek, krom toho gril na off zóně je prostě dobrá věc. Obvzláště když se v člověku probudí lenost a prodlouží si 1/4 hodinový respawn na hodinu. Když o tom tak přemýšlím, možná bych neměl hodnotit samotnou akci ale celou sobotu jako den.. a ten byl vydařený. (Adam)

CQB Krkonošské papírny
Zatím co zbytek týmu (Hanz) vyrazil za sedmero hor a sedmero řek na Válku gangů, Adam a Krysa se, milé děti, vyrazili podívat jestli Krakonoš pořád brázdí se svou věrnou Sojkou svahy kolem Trutnova. Vyrazili z Prahy časně ráno, v Jičíně se optali na cestu vousatého muže v červeném klobouku a jakmile slunko vyhlédlo zpoza kopce, byli na místě. Protože bylo zrovna pěkné počasí, rozhodli se zahrát si kuličkárnu s několika dalšími pocestnými ve staré, temné budově na břehu zurčící říčky. Zrovna když procházeli temnou halou, uslyšeli náhle před sebou šramot. I oba zbystřeli, a poklekli za nejbližší překážkou. Zpoza rohu vyšel mužík oblečený v divné, šedobílé uniformě, táááák tlustý, že ani nebylo vidět, jaká je to svině. Adam s Krysou po něm začali střílet, no kule se od něj jen odrážely, ale on se oklepal a oba měšťany zastřelil. A bylo to tak milé děti, že ten mužík byl Amík. Tak se Krysa s Adamem sebrali, vysrali se na to, a v Praze se ožrali do němoty.
*pozn. : Akce jako taková parádní, prostor boduji pěti zlatými hvězdami, i většina lidí byla v pohodě. Celkově si troufnu tvrdit že za těch 7 hodin cesty to stálo. Brutální nepřiznávání skupiny ACUčkařů ovšem dovedlo pokazit náladu. (Adam)

Válka gangů IV
Podle očekávání šlo o klasickou čistě střílecí akci (s RP šňupáním mouky), která od úvodního střetu nabrala slušné tempo, které si udržela až do konce. Za nedostatky bych označil v první řadě až příliš pevný scénář, který počítal s vítězstvím DEA. To se projevilo především při obraně laboratoře, kterou DEA dokázala dobít pouze s přispěním pořadatelů, po jejichž instrukcích se kartel musel stáhnout. Drobnějším chybami, za které organizátoři nemohou, pak byla patologická tendence některých jedinců střílet na již mrtvé hráče, kteří měli zbraň nad hlavou a prokazatelně byli ze hry v dané chvíli vyřazeni. Jako oddechovka na jedno odpoledne se akce víc než podařila, věřím, že příští rok bude další díl. (Hanz)

Falklandy
První bitva války o Malvínské souostroví si ve skutečnosti vyžádala pouze jednoho padlého, a v celé válce pravděpodobně padlo méně lidí, než během její kuličkové verze. Tady nešlo o taktické manévry a průzkumné mise, ale jen a pouze o odrážení vln nepřátel, které přicházely rychleji, než člověk stačil měnit zásobníky. Od začátku do konce měla hra spád a dynamiku, a dokázala příjemně pobavit. Zlatým hřebem se pak stala závěrečná obrana rezidence, byť jí britská strana neměla šanci dovést do vítězného konce. Jediné, co malinko narušilo můj výborný dojem, bylo nepřiznávání některých hráčů – a to jak u Argentinců, tak u Britů. Celkově velmi podařená akcička, která stála za účast. (Hanz)

Akce tradičního typu „dobij/ubraň to tam“ měla několik kladů a několik záporů. Mezi klady patřilo počasí, které bylo jak dělané na pohodové posezení s kamarády a puškou na klíně ve stínu statné borovice, jasný scénář a spád celé hry, kde se prakticky neustále někde střílelo.
Do záporů počítám možná až příliš vysoký počet hráčů, protože když člověk přebíhá po linii a hledá kryt, kde by se netísnili aspoň dva sofťáci v homosexuálním přílepu, je něco špatně. A pak také ze všech stran stížnosti na nepřiznávání, i když, samozřejmě, taková věc nejde  organizátory uhlídat. Když to shrnu, nelituji koruny za vstup a pokud bude poračování, těším se.  (Adam)

Operation Lizard
Z pohledu příslušníka radikálního muslimského hnutí mám z akce dost rozporuplný pocit. Ve vesnici se sice sešla pohodová parta lidí, a některé scénky skutečně stály za to, ale celkově mi na akci vadilo pár podstatných věcí. Především skutečnost, že kombinované jednotky ISAF-ANA měly celou vesnici  v obklíčení, takže bylo skoro nemožné proklouznout bez rizika zastřelení nikam mimo vesnický department. Kromě toho mi žlučí hnul fakt, že zatímco pro islamisty platil v jejich domovech zákaz boje, ISAF ho tam mohli svobodně praktikovat. To navíc odkrylo další velký nedostatek – vesnice a mrtvoliště bylo jedno a totéž, na malém prostoru se tak současně pohybovali jak živí, tak na věčnost poslaní muslimové. Pro příště bych doporučoval tyhle lokace  oddělit, a dále nechat radikálům víc prostoru pro jejich rejdy. (Hanz)

Stalingrad 2010
U Stalingradu je jedině dobře, že se opakoval minulý rok. 20 – 30 centimetrů sněhu a vcelku příjemná teplota udělá s atmosférou akce svoje, stejně jako nepatrné minimum lidí kteří se ani nesnažili výstrojově „zapadnout“. Opět chválím vstup zdarma pro dobově ustrojené, co naopak pokulhávalo byla dynamika celé hry, ve které bylo zejména ze začátku několik hluchých hodin. Naštěstí se vše povedlo domluvit ke spokojenosti hráčů.
Jinak nějaký ten pátek teď nechci slyšet němčinu – a naštěstí jsem neviděl letět vzduchem žádnou pravici… (Adam)

Devátý ročník tradiční milovické akce překonal snad ve všech směrech moje očekávání. Skvěle se vyvedlo počasí, kdy na zemi leželo spoustu vody v bílém skupenství a člověk zároveň nezačal mrznout jakmile se přestal hýbat, atmosféře pomohla spousta dobové výstroje a výzbroje. Celkově se akce povedla, slabší byla pouze část, kdy německá strana útočila na dvojnásobně početnější rudé hordy, držící výhodné obranné pozice. Naštěstí se to pak vyřešilo otočením rolí, které nabídlo výborné momenty a především to, kvůli čemu tam většina lidí jela – instantní akci, kde nebyl čas na chvilku odpočinku, tím méně na výměnu zásobníku. Stalingrad 2010 nezklamal a v současnosti nezbývá než se těšit na jubilejní desátý ročník. (Hanz)

Natahovačka H.Z.L.
Zima už jako obyčejně patří manuálním akcím všeho druhu. Tentokráte se jedna odehrávala v zapadlé vesnici jménem Hradec Králové.  A vcelku podle očekávání šlo o pohodově strávený půlden strávený v tamní žabí rezervaci.. (Adam)

Válka Gangů III
Tedy nevím jestli by se dal námět akce považovat za reálný, ovšem v tomhle případě jsem ochoten to přehlédnout. Akci jsem si užil od začátku do konce a mohl pak konstatovat že takhle dobře jsem si už dlouho nezastřílel – scénář byl velmi dynamický a první tři hodiny se nikdo prakticky nezastavil. Aspoň za DEA tedy hodnotím kladně, nerad bych rozebíral jak si hru užívali obránci, jelikož vpodstatě nemohli vyhrát a strávili celou akci v defenzivě. Některým to asi lezlo na mozek, protože jsem se na konci setkal s několika kuriózními případy nepřiznávání… (Adam)

Avalon
Napočtvrté konečně proběhla akce Avalon, považovaná členy našeho týmu za prokletou. To se bohužel opět potvrdilo, ale alespoň si jí můžeme konečně škrtnout z výhledového plánu. Z pohledu pořadatelského akce skončila fiaskem, neuskutečnilo se skoro nic z plánovaných věcí. Místo RP akce dostal účastník podprůměrnou střílečku. Čtyři týmy se nakonec umístily v tomto pořadí: Bílý, Stříbrní, Červení a Modří. Všem lidem, kteří nakonec přijeli děkuji za účast, a věřím, že to příště dopadne lépe. (Hanz)

Big Combat 2009
Bože to byla mrdka… ne, moment, spíš M.R.D.K.A.! Na druhou stranu přesně s tímto očekáváním jsem na kaci vyrazil a tím pádem mohu stejně dobře napsat že mě nezklamala. (Adam)

Cold War II Korea
S korejskou válkou neměla akce vyjma označení stran společného nic – jméno akce sloužilo pouze jako krycí manévr pro klasickou akci ve stylu Točná, čili řežbu o hlavní bunkr. Ta se povedla na výbornou, jednalo se o velice podařenou střílecí akci, na čemž se velkou měrou podílel naprosto jednouchý a účelný scénář. Od začátku si boj udržoval dynamiku, tři různé frakce válčící proti sobě dodaly správnou porci chaosu a navíc, alespoň za Čínu, sešla dobrá parta bezproblémových lidí. Dobře jsem si zaběhal, poslal pár imperialistů do věčných lovišť, hodil řeč s kamarády a vůbec příjemně strávil sobotu. Až na předvídatelnou ztrátu tempa na konci hry skutečně povedená záležitost na odreagování. (Hanz)

Hold the line
Akce měla dva velké nedostatky. Za prvé dost volně pojatý scénář, který si každý upravoval na místě k obrazu svému. Ve výsledku každý tvrdil o klíčových bodech něco úplně jiného, což mě jako průměrného hráče dost rozladilo. Druhou, horší věcí, pak byl fakt, že USA musely za všech okolností vítězit, mít početní převahu a výhodu téměř neporazitelných vozidel. Až mě překvapilo, jak dlouho a s jakými ztrátami někdy Američanům trvalo obsadit určené pozice. Své možná dělal i fakt, že jejich seznam manévrů zahrnoval pouze čelní útok proti dobře obsazeným obranným postům. Ve výsledku se jednalo o nijak nápaditou (kromě vozidel) řezanici, která by potřebovala jasně daný scénář a férové podmínky pro obě strany.  (Hanz)

ASPortál 2009
Scénářem nepříliš složitá střílečka, navržená tak, že se postupně bojuje o jednotlivé objekty v poli. Když je obránci brání moc dlouho, zasáhne neviditelná ruka organizátora zpravidla v podobě bombardování RPG, nebo výsadkem z nebes obráncům do zad. Kupodivu to ale akci nijak neuškodilo, ba naopak: hra se stala dynamičtější. Bránění se tak přesunulo k dalšímu objektu v pořadí.
A to je dobře, protože se tímto využil k boji celý opravdu nádherný areál Kozích hřbetů, plný bunkrů, zákopů zdí atd. Vstupné 50,-Kč bylo na akci opravdu vidět (wc, voda, pásky na ruce, mapy, instruktáž…). Pokud vím, celá akce běžela jak měla a nic se neposralo, což se také často nestává, takže zážitek ze hry byl (zejména teda díky terénu) opravdu kvalitní. (Johny)

Berget 7
Největší, nejpromakanější akce na světě – nebo se to aspoň říká. V reálu se totiž, jako všechny akce, povedla možná z poloviny. I tak to byl ale nářez, minimálně za Separatist Reform Party, na jejíž straně jsme se účastnili. Rekvizity, úkoly, prostředí či styl nesnesou srovnání s většinou jiných akcí. S veskrze fajnovou bandou lidí ze skandinávie sme se sžili celkem rychle, částečně i proto že nešlo o  takzvané „gumy“, kteří by metali rozkazy jak čmelák hnojivo. Krom toho pro nás byla akce spojená s pěknou dovolenou ve švédsku, která přinesla spoustu nezapomenutelných zážitků jako přeplouvání rybníku na potápějícím se šlapadle, návštěva muzea s vrakem lodi Vasa nebo homosexuální výroky naší bodlinaté trojice bez bázně a hany v sauně v Harnosandu… (Adam)

Border War
Mezi velké klady akce patřil neobvyklý herní prostor – s trochou představivosti se od rozpálené jihoafrické buše příliš tolik nelišil. Velkou pochvalu si zaslouží představitelé domorodého obyvatelstva, na ty hordy černochů s krumpáči se zkrátka nedá zapomenout. Nechyběli vojáci OSN se solidním vozovým parkem, nájemní žoldáci, doly na diamanty a spousta dalších věcí, které pomáhali vytvořit správnou atmosféru, přesně podle hesla TIA. O to víc zamrzelo, že vývoj scénáře se šil horkou jehlou během akce, některé frakce zřejmě nepochopily, co se od nich očekává. Ano, mám spoustu skvělých zážitků a určitě nelituji své účasti, ale občas jsem s nemohl ubránit průpovídce, že stokrát nic umořilo osla. Možná to chtělo méně nápadů, ale dotažených do konce. Tak by z dobré akce mohla vzniknout akce výborná. (Hanz)

Stalingrad 2009
Tenhle rok docela paráda. Mínus 10 stupňů, všechno namrzlý, sněhu plno. To všechno přidávalo na atmosféře opravdu velkou měrou.. Doufáme že se podobně povede i další ročník. (Adam)

Fallout RP
Akce ke spokojenosti naší (a věřím, že i spokojenosti hráčů) bez větších problémů, navzdory tomu, že jednu chvíli nám čtyři akce pořádané kolem zmenšily herní prostor na necelou polovinu. Jinak se nevyskytly žádné větší problémy, až podezřele si takřka nikdo nestěžoval na nepřiznávání zásahů, takže myslím, že většina hráčů se bavila dobře. Docela dobře se povedly večerní akce (ať už páteční pořadatelská, nebo sobotní všeobecná), bohužel nás zradilo množství alkoholu. Inu stane se, ovšem poučení pro příště – jedna flaška v každém batohu nikoho nestrhne. K nějakému speciálnímu vyhodnocení nedošlo, všechny frakce si prošly svými úkoly a v konečném výsledku mohu konstatovat, že příběh zůstal otevřený pro případné další pokračování. Psychické i fyzické síly, ztracené během organizační činnosti si členové AS Praha budou v nejbližší době léčit konzumací alkoholických nápojů, s další podobnou RP akcí tedy počítejte někdy na jaře příštího roku, až se nám zlepší počasí…

Poděkování:
– Členové týmu SOS za perfektní ztvárnění všeho možného i nemožného…
– Ondra za pomoc s přípravou akce…
– Maranch a Walor za zapůjčení zbrojí, zátek a samozřejmě i klubka špagátu…
– Velitelé jednotlivých frakcí za to, že svou roli zvládli na výbornou…
– Listy, za to, že ochotně dělal maskota celé akce a občas skočil vyvenčit Krysu…
– Hanz děkuje své sestře, která mu pomohla nastříhat herní peníze…
– A samozřejmě děkujeme všem účastníkům, ať sehráli jakoukoliv roli, neb bez lidí by to prostě nešlo…

Underworld III
Nuže, akce se mi líbila a musím uznat, že pořadatelé jí obětovali hodně. Udělali jedinou vážnější chybu, která se týkala počtu pozvaných lidí. Prostě si na sebe přivázali víc lidí, než mohli zvládnout. K tomuhle se bohužel přidala jedna nepříjemná, a dopředu nepředvídatelná věc – štěstí, s nímž jde všechno podle plánu a bez komunikačních problémů. Spousta věcí se tak musela posunout nebo úplně zrušit, ve výsledku se pak většina armády v některých úsecích dost nudila. Jinak jsem si zahrál dobře, užil si atmosféru, očumoval hezké slečny v hezkých kostýmech a zastřelil si pár vlkodlaků (upíra jsem mimo hospodu potkal snad dvakrát). Co mě ovšem otrávilo dokonale, tak přístup některých členů armády ke hře. Mám dojem, že polovina tam neměla vůbec co dělat, mnohem víc by je asi bavila čistě střílecí akce někde v lese. Jejich metody boje myslím otrávili nejen mě. Nicméně, jak už jsem psal, v celkovém součtu se akce povedla (byť asi ne tak, jak si organizátoři představovali) a těším se na další ročník, který snad proběhne v menším počtu účastníků a klidně i bez nasazení AEG zbraní. (Hanz)

Cold War – Točná
Od akce jsem nečekal absolutně nic než neustálé střílení. Skutečnost přesáhla moje očekávání. Ačkoliv nešlo o nic světoborného a scénář se skládal výhradně z hlídání sestřelených pilotů (tady chvílím toho, kterého střežila naše skupina – hrál to převelice dobře), celkově mě to pobavilo. Člověk si seděl ve stínu, povídal si s kamarády a jednou za čas odrazil nepřátelský útok. Slabšími stránkami akce bylo nehorázné počasí (což nikomu nekladu za vinu) a velice podivný přístup některých lidí ke hře. Zřejmě nepochopili, co znamená dostat zásah. Místy se nepřiznávalo skutečně otřesně. Jinak hodnotím jako mírně nadprůměrnou, čistě střílecí akci, která hráčům umožnila na pár hodin vypnout od reality. (Hanz)Akce ze začátku vypadala téměř jako malý lokální Big Combat, kde správnému hráči military airsoftu štěstí nepokvete, ale nakonec se vyvinula v úžasně zábavnou akci v military stylu, kdy jsme na příkaz poručíka budovali obranné perimetry, chodili na dlouhé hlídky a trénovali taktiku. Nepřítele jsme za celou dobu akce téměř neviděli, a když, vždy jsme pouze zahlásili jeho pozici do vysílačky a stáhli se. Největší legrace byla, když si jeden vojín zapálil cigaretu bez povolení a musel ostatím…  –  né, kecám, prostě sme tam běhali, kropili a až na to, že Krysa strašně smrděl, a Johny rozkurvil každou zbraň na kterou šáhnul, to bylo fajn. (Adam)STALKER 3 : Poslední boj
Boj o Zónu pokračoval. Vojenské jednotky se dále potýkaly jak se vzbouřeným místním obyvatelstvem, tak s odvážlivci pronikajícími do Zóny. Samotný proces anomálií pak celou oblast učinil pro všechno živé smrtelně nebezpečnou pastí. Z hloubi starého reaktoru vylézala stále podivnější stvoření, děsivě zmutovaných do člověkem jen těžko pochopitelné podoby. Navíc se o toto území začaly zajímat i jiné země. Vláda nakonec dál nemohla nečinně přihlížet. Byl dán pokyn ke stažení vojenských jednotek z oblasti, zároveň s tím došlo k násilnému vystěhování mnoha tisíc místních obyvatel. Neobešlo se to beze ztrát na obou stranách, ale nakonec se podařilo celý prostor vyklidit. Nyní je celá Zóna včetně obrovského okolí prohlášena za nepřístupné místo, a celý perimetr je střežen divizí ukrajinské armády, která disponuje i těžkou bojovou technikou. Jejich základny se nacházejí kilometry vzdáleny od zhoubných účinků reaktoru i jeho příšerných obyvatel. Do celé oblasti je nyní vstup zakázán a každý člověk, který zkusí překonat hlídky, je bez výstrahy na místě zastřelen. Vláda tak značně snížila hrozbu, kterou Zóna představuje. Nyní se diskutuje o možnosti zničit celý prostor pomocí vzdušného bombardování, pravděpodobně zbraněmi hromadného ničení. Ale, kdo ví, budoucnost neznáme a třeba se jednou Zóna opět otevře pro odvážlivce, ochotné s ní změřit síly… (ASP)
Blue Eagle
Akce na celkem zajímavé téma doplatila na několik faktorů. Bylo vidět, že organizátoři něco takového dělají poprvé a dobrý námět (válka mezi USA a Mexikem) zůstal nevyužit. Chyběly tady jakékoliv reálie, čímž velice utrpěla celková atmosféra. Ovšem co akci uškodilo nejvíce, byla účast několika jedinců v amerických uniformách. Kromě svých skvělých karabin M4 si přivezli vlastní pravidla a neustále do scénáře zasahovali. Ve výsledku hrálo Mexiko za velice nevýhodných podmínek, téměř bez šance na vítězství. Všechno alespoň částečně zachránil pěkný, pro nás nový terén, pohodová parta lidí na mexické straně a především část hry, kdy jsme bránili mexické velitelství. Pevně doufám, že se pořadatelé poučí ze svých chyb a příště si nenechají do hry mluvit od lidí, kterým doporučuji vypustit airsoft ze svých zábav a raději hrát CS libovolné verze. (Hanz)

Město bohů 2008
Z pohledu náčelníka brazilské policie musím akci hned na úvod pochválit. Její průběh byl dobrý a až na pár nedorozuměních s gangstery vše probíhalo jak mělo. Ze stanice jsme vysílali uspěšné i neúspěšné hlídky a přepadová komanda. Potýkali jsme se s klasickými pouličními potyčkami, které na závěr vyústily v boj o samotnou policejní stanici. Asi jsme sem tam byly k jednotlivým gengům nespravedlivý, ale tomu se ve slumu nedá vyhnout. Jediné zápory akce byly její předčasné ukončení kvůli údajnému nedostatku peněz a trocha zmatku s časem okolo začátku akce. Herních peněz asi na stanici a v rukou šéfů gangů uvízlo moc, protože většina z chycených gangsterů u sebe neměla finance ani na vykoupení své zbraně. Nevím jak tomu bylo u gangů, ale příliš brzké ukončení akce se nelíbylo nikomu na stanici. Celkové hodnocení akce je však více než kladné, byl jsem rád, že jsem se zúčastnil dalšího podařeného RP. (Peter)

V týhle řiti fakt vobchody nekvetly. Myslel sem si, že férovej prodavač nožů nebude mít problém se uchytit, ale všichni ty zatracený negři se rovnou střílej do sraček z pistolí a samopalů, a o pořádnou kudlu tam dneska žádná píča nestojí. Hnusný negři byli i u místních cajtů. Samej buzerant, jak někde v opičárně. Co chvíli někoho sebrali, jak šel čas tak stříleli z pušek na všechno co se hnulo. To není žádnej orgán ale no prostě rovnej geng. A to jich jen pár skončilo někde zastřelenejch nebo podřezanejch, takže fakt nevim co je jebalo. Všechny kámoše ty fízlácký kraviny hrozně srali, tak sme se doprdele sebrali a šli demonstrovat za svý zkurvený práva. No aby toho nebylo málo, tak nějakej harant podřezal našeho šéfa jak prase, no jasný že sme začali střílet žejo, ale ta píča zdrhla a na nás vtrhli chlupatý. Jeden mě střelil do pazoury a tim pro mě den skončil. Nožů sem prodal sotva za pět stovek a ta banda negrů se fakt může těšit na příště, to jim na férovku budu uřezávat koule. (Adam)

Projekt Enormní sklizeň
Tak šem še jáno pjobudil a žjištil, že můj šen o vyjažených žubech nebyl jen šen. Toto žjištění mě pjováželo čelým dněm a výjažně ovlivňilo můj čelkový dojem. Hja še hodně poďobala loňšké akči Pjojekť Aťomový Chleba, takže sčénáš byl došťačující a snaďno pochopitelní i pjo lidi jako já. Pěkně šem ši zaštjílej v tradičně kjášném tejénu, žabil ši páj pjotivníků a štějně jako minule zjištil, že še nám nepodašilo vyhját. Šamožrejmě na ťo mám špouštu výmluv – měl šem cizí zbjaň, na jameni mi šeděl velký havjan a pojád kjákal a navíč mě bolely pšední žuby. Pšeš to všechno hodnotím akči dobje a těším še, že tým ŠOŠ pšipjaví žaše někdy něco poďobného. Můj verdikt – nadpjůmějná akční štšílečka, byť můj výkoň půšobil kapku bežžubě… (Hanz)

Ačkoliv to původně vypadalo špatně, například kvůli enormně nízkému výskytu organizátorů, nakonec se jednalo o příjemně strávený půlvíkend. Sobotní akce byla opravdu fajn, rozhodně se těším na další výjezdovku tohohle stylu, ikdyž.. Kameňák. Při divoké přestřelce pár metrů od kraje hódně vysoké skalní stěny mi trochu běhal mráz po zádech. Příště snad radši na boule do Cerhovic.
Pro Hanze šlo asi o nezapomenutelnou akci, když si pomyslím s jakými pocity asi usínal, a když si vzpomenu s jakými se budil. Přecijen fazole/cibule půl napůl, to by nafouklo nejeden balónek.
Měl bych jednu připomínku, příště se musí čechům vysvětlit, že v airsoftu platí zásahy do výstroje, pokud není psáno jinak. Tady to vedlo k více než několika stížnostem. (Adam)

Abcházie
Tato mezinárodní akce představovala skutečně nevšední zážitek. Co se atmosféry, zejména během příprav povstání, týče, musel být spokojený úplně každý. Masové demonstrace, přepadávání vojenských hlídek a odvetné armádní akce, vojáci UN jako vždy neschopní udržet pořádek, nic z toho nechybělo. Jen mě trochu mrzí, že po založení milicí a vstupu civilistů do povstalecké armády se vytratila většina RP prvků a akce se změnila v sice dobrou, ale přeci jen kropenici. Jinak, co musím vyzdvihnout, pak určitě organizaci. Pořadatelé dokázali opravdové zázraky, v zázemí celé akce nechybělo nic, co hráč při odpočinku potřeboval. Stručně a krátce řečeno – úžasná atmosféra spolehlivě přebíjí nějaké ty drobné chyby. Účasti by litoval jen duševně narušený jedinec. (Hanz)

Metal Gear Soft
Jelikož akci vymyslel a pořádal Krysa, nedalo se počítat s kvalitní organizací nebo promyšleným dějem. On si jen prostě potřeboval zahrát Revolvera Ocelota a o nic víc mu nešlo. Naše strana (za kterou jsem z celého týmu hrál sám) dostala za úkol obsadit jisté dominantní postavení v kraji, což při počátečním rozložení sil sráželo můj optimismus pod únosnou mez. Po řadě neúspěšných útoků, vesměs odražených už v zárodku, se dostavily posily a po následném šturmu z několika stran se nám konečně podařilo kýžené místo obsadit a držet do doby, která stačila k vítězství. No, zastřílel jsem si parádně jako už dlouho ne, namyšlená banda z ASP prohrála a ještě se nám vyvedlo počasí. Dal bych vyšší celkové hodnocení, ale organizace a scénář to všechno stahují dolů. Hlavně, že dobro zvítězilo, ne?  Jo, a taky máme po čtyřech letech kompletní týmovou fotku. (Hanz)

Ukázka toho, že scénář akce je v jistých případech jenom formální lákadlo pro poskládání lidí na klasickou team řežbu. A ta se jaksepatří vydařila. Útočníkům se útok nedařil, obránce bránit nebavilo, a tak se hra změnila na střety těchto 2 stran zhruba někde zhruba uprostřed herního pole. Až ke konci hry to zkazila skupinka jakýchsi militantů (že jsme se na ně nevys****) díky níž se zase hra přenesla k nudnému scénáři, načež byla ukončena.(Johny)

Ultrabodlináč
Po poněkud vlažnějším začátku se hra v nádherném, byť stoprocentně bezpečné kryty postrádajícím, terénu rozjela, došlo na zuřivé, plně automatické přestřelky, obchvaty po křídlech a jiné libůstky. Navzdory těžkým ztrátám, za něž pochopitelně mohla lepší výzbroj na straně protivníka, se nám podařilo splnit hlavní úkol, stvořit neporazitelného fanatického vojáka a s jeho pomocí porazit zákeřné protivníky. Jenom trochu zamrzelo, že scénář se odbyl na malém prostoru, spousta terénu tak zůstala zbytečně ležet ladem. Po skončení došlo k několika menším střetům, v nichž se nám dařilo se střídavými úspěchy a opakovanému úmrtí v našich řadách. Ke kladům výjezdu samozřejmě patří i podařené počasí a v neposlední řadě skvělá hospoda, v níž se nám podařilo znovu načerpat síly. Pro zajímavost dodávám, že se na akci sešel takřka celý tým. Čistě týmovou fotku pochopitelně nikdo nepořídil, takže snad se naskytne možnost příště.(Hanz)

Springtime madness II
Tak oproti minulé manuální akci celkem slabota (na to, že jsem to pořádal já). Nepříznivé počasí hře kupodivu hře neuškodilo, naopak vítr a déšť dodávaly celkem originální atmosféru. Bohužel se nějak nepovedl vlastní průběh hry – jedné straně během akce odešlo přes polovinu členů, což se pochopitelně odrazilo sakra velké nevyrovnanosti. Nic moc dalšího k tomu nedodám, prostě příště to bude lepší. Akci nezkazil nikdo a nic konkrétního, prostě se to nepovedlo jako funkční celek. Moje záporné hodnocení navíc podtrhuje mizerný herní výkon ze strany mé osoby – asi jsem se zamiloval a nějak mi ta střelba a pohyb nešly. Snad příště. No, a slibuji, že už nikdy nepřijdu na akci opilý – v deliriu se mi zjevila kráva a pokusila se mě atakovat mečem…(Hanz)

Akce se konala v doslova v psím počasí, což z ní udělalo neobyčejnou, už jenom proto, že díky dešti, silnému větru a slabým zbraním záleželo především na štěstí, nikoliv na taktice. Ubylo kempení a přibylo rychlých akčních střetů. Jak Hanz trefně poznamenal, byl to opravdu „madness“. To byl hodně velký klad. Záporem byla nerovnováha sil, která se během dne dokonce několikrát otočila. To musíme příště vychytat. A fyzická náročnost akce (kdo moc kempil a málo běhal, moc si nezahrál) (Johny)

Hilly snapshot
Nevím jak si militanti užili svoje cvičení, mě čekání na jejich příchod příliš nevzalo. Ostatně proto jsem s Krysou akci zalomil tak brzo. Za opravdový klad považuji jen výborné počasí, příjemnou procházku lesem a kamarádskou atmosféru. Akce Grejpfrujt neměla chybu.. Jinak jen výborná přípravka na Springtime Madness. (Adam)

Komisař
Milovice zadarmo, toho se muselo využít. Akce pro mě měla dvě části. V té první se držela linie, čekalo se na příchod nepřítele a prakticky nic se nedělo. Tady mě zaskočili drobné zmatky ve velení (např. náš velitel ani nevěděl, jestli hrajeme za Srby nebo za Chorvaty) a podivné rozdělení vysílacích frekvencí mezi jednotlivé strany. Část druhá, čekání na nepřátelské gardisty a následný pokus vniknout do tábora jednotek UN. V obojím nás pronásledovala smůla a nám se podařilo veškeré ozbrojené protivníky minout o cca půl hodinu. Jenže přes to všechno měla akce atmosféru (k čemuž přispělo i počasí a nádherný terén). Docela mě překvapuje, že mě bavila akce, na níž jsem zastřelil jenom dvě plechovky od piva a živého nepřítele ani na okamžik nezahlédl (vlastně ani mrtvého). Ano, mohl jsem nechat AEG doma a jet klidně se zavářkou. Nevadí. Akce se mi hodně líbila a vyhozené peníze to rozhodně nebyly. Jenom na okraj – Hagenne, bereš si příště zase kulomet? (Hanz)

Tak akce byla nemastná, neslaná. Zezačátku se zdálo, že organizace bude lepší, než bývá na placených hrách, nakonec to aspoň nebyly vyhozený peníze. Pokud se nepočítá jedna hadička a ztráta pěkných pár litrů nafty. Prostě dokonalý průměr, kde se výhody i nevýhody rušily navzájem. Dobrá hra, ale takovýho sádla, že ne nadalo hnout. Fajn terén, ale pár vyložených kreténů, kteří všechno kazili. Aspoň „Bob“ neboli gaygun, budil zaslouženou pozornost. (Adam)

Stalingrad 2008
Z pohledu strany německého nacisty se mi akce celkem líbila. Jejím velkým nedostatkem byla ovšem velmi špatná organizace a téměř žádný scénář nebo alespoň jeho špatná interpretace hráčům. Na německé straně ovšem panovala dobrá nálada i když bylo hluboce pod bodem mrazu. Alespoň akce neztratila na autentičnosti. Hru si ovšem tvořili sami hráči i když bylo vstupné 100 Kč. Nezapomenutelný příspěvek pro atmosféru hry dělaly dobré dobové kostýmy. (Marty)

Akce mě jedním slovem zklamala. Organizátoři si s průběhem hry příliš hlavu nelámali, žádný konkrétné scénář nebyl a vytyčené cíle tak neodpovídali instrukcím. Nejvíc mě ovšem překvapil vzhled některých hráčů. Němci ještě vybadali dobře, ovšem za Rusy nastoupilo několik lidí v moderních maskáčích i s výstrojí (a rozhodně nešlo o ruské maskáče…) a celá jejich armáda spíš vypadala jako partyzáni s americkými instruktory. Počasí se drželo na vzhledem k roční době snesitelné míře. Moje hodnocení akce dost ovlivnil fakt, že za celou hru jsem v dostřelu viděl pouze tři protivníky. Takže nezbývá, než se těšit na příští rok a doufat, že se to podaří lépe. Ve světle těchto faktů mě účastnický poplatek zrovna nepotěšil.(Hanz)

Fakt špatný. Nevím jak za němce, ale za svaz to byla nuda od začátku do konce, a lituju že sem to kilo za vstup zaplatil.. Organizace sice byla, ale přinejlepším podivná, němců bylo málo, a ať se člověk plížil za německý linie jak daleko chtěl, vždycky vylezl na sovětském mrtvolišti. Jarní akce Sevastopol, ačkoliv měla taky svoje mouchy, byla mnohem, mnohem lepší. Takž jen doufam, že do příště se aspoň pár much ze Stalingradu vychytá..(Adam)

Snowy Madness 4
Nebyl sníh, scénář byl nakonec někde zcela jinde. Na fotkách vypadají účastníci jak banda kindrsáků. Nestřílela mi zbraň, což je zajímavé, protože čínských vsrek tam bylo jako opilců potácejích se z hospody po dešti (viz. Kácov…).  Ale líp sem si nezahrál snad od minulého madnessu. Příště bych to možná dal znovu v Odolené Vodě, jediné co mi vadilo bylo totiž křoví. (Adam)

Z manuálních akcí rozhodně jedna z nejlepších. V plné míře se projevil nový trend opakovacích pušek, kterou si přinesl každý druhý. Přesto mi nepřišlo, že by se hrálo na větší vzdálenosti než obvykle a pořád se dokázal prosadit i člověk s pistolí. Vítaným zpestřením se pak stali psychopati s meči, kopími a štíty, oděni do kostýmů jako ze scifi s nízkým rozpočtem. Nezbývá než se těšit na jaro a další manuální akci. (Hanz)

Talibán
Tak na to, že jsem nečekal nic převratného se to celkem povedlo. Scénář se sice dodržoval jen formálně, ale o to větší to byla řežba. Člověk v podtstatě za celou hru nevyšel z boje, střílelo se téměř nepřetržitě a hru si snad musel užívat každý přívrženec hodně akčních her. Jediné, co zamrzelo byl předačasný konec. (Hanz)

Hodně slušná a povedená akce, rozhodně nelituji své účasti. Trochu mě udivilo, že všichni se prakticky ihned odklonili od scénáře a s o to větší vervou se vrhli do střílení. Chvílemi šlo doslova jen o to dostat co nejvíc nepřátel, než vás někdo sestřelí z nejméně čekané strany. Celkový spád hry podpořil fakt, že byly celkem tři strany. (Ratte)

Po dlouhé době akce v Odolce a rozhodně nezklamala. Zpočátku obrana proti přesile, později lov nepřátel v menších skupinkách a na závěr střetnutí o konečnou výhru. Osobně mi hra za „terroristy“ přišla lepší než za některou z ostatních dvou stran, i když si zastřílel každý, tak právě „my“ asi nejvíc. Nehorázně kladný poměr fragů vůči úmrtím hovoří za členy ASP jasně. (Adam)

S.T.A.L.K.E.R. 2:  Válka o Zónu
Akce byla povedená. Myslím, že toho kdo byl na Stalker 1 akce nezklamala a toho, kdo byl na Stalkerovi poprvé také ne. Atmosféra byla dobrá, vytknul bych snad jenom přílišné nároky na ukrajinskou armádu, bandité se příliš nedrželi příběhu, výskyt civilistů bez brýlí v areálu a pak konec, který byl naplánován na příliš pozdě. Jinak atmosféra vynikající. Poděkovaní patří také týmu S.O.S. za skvělé ztvárnění vědců a zombíků, Jerrymu za pomoc s organizací, Michalovi (MC Prag), Markovi a Peterovi za oddanost armádě a všem lidem, kteří se na akci chovali věrohodně. (Marty)

Povedená akce, i když opět pár lidí nepochopilo, že to nemá být „vykrop vše co vidíš“. (A někteří že to není o tom vyhrát ale zahrát si) Po dvou hodinách hry naštěstí přišlo uplácení, nájemní vrazi a podobně, a to vydrželo téměř do konce…  Vytknul bych poněkud malý prostor na Točné, pochválil zombies a celkově lepší kostýmy než na jedničce. (Adam)

Během akce jsem ze svého útulného obchodu vylezl dvakrát, takže nemůžu hodnotit venkovní dění. Uvnitř v obchodě to byla pohodová zábava, s postupujícími hodinami začalo jít o psychickou rovnováhu. Drtivá většina účastníků akce byli pohodoví lidé, se kterými se dalo bez problémů jedna. Oproti minulému dílu bych vyzdvihl větší dynamiku akce a celkový spád, na druhou stranu poněkud upadli RP prvky. Celkové hodnocení je v každém případě kladné. (Hanz)

Big Combat 2
Akce nebyla podařená. BC1 byla lepší, její pokračování nemělo tak připravený scénář a organizátoři, přesto, že vybrali 100 Kč na osobu vstupného, průběh akce příliš nehlídali. BC2 se zúčastnilo neuvěřitelných cca 1 400 hráčů. Jak řekl Peter: „Jednalo se o takovou velkou vápenku.“ (Marty)

Totální nemilostrdná řežba stylu vykrop nebo budeš vykropen, už jen poslouchání šumu plastu v povětří stálo za to.  Místy byl průběh zmatený a nedala se mnohdy vystrčit hlava za roh, ale celkově jsem se velmi dobře bavil.  Téměř jsem se nesetkal z nepřiznáváním, ale podle reakcí jsem asi vyjímka z pravidla. Vytknul bych tedy pro 1500 lidí dost malý prostor a tlusté militanty s chorobnou touhou někomu velet. (Adam)

Oproti jedničce mě to sice trochu zklamalo, nicméně jsem si alespoň pěkně zastřílel a potkal hodně známých. Akci nejvíc uškodilo moc lidí na zcela neodpovídajícím prostoru. Pro taktiku tam moc místa nebylo, prostě linie proti linii a řezalo se to o pár budov uprostřed (což byla místy skvělá zábava). Jestliže bude pokračování, nebudu s účastí váhat… (Hanz)